Mám praštěnou kamarádku, co se ráda odlišuje

Pojďme si nalít sklenky čistého vína. Vše kolem nás je šedivé, konformní a nudné. Proč má být vše a všichni stejný jako přes kopírák? Kde je nějaká originalita, či netradičnost? Ta je zbytečně potlačována, protože se lidé bojí vyjít z „řady“, nebo dokonce jít proti „davu“. Ptám se proč?

Mám kamarádku, která taková není, nebojí se ukázat svůj názor, či svůj vkus. Pokud někdy uvidíte blonďatou praštěnou střelu co si buď zpívá, tancuje, nebo jen dělá virvál, tak je to ona. Ulítlá a netradiční ve všech ohledech.

Posledně jsme se spolu bavili a ona mi říká „Budu mít něco novýho, něco co nikdo od nás ze školy, či města nemá“. Prostě jen to pronesla a dále to nevysvětlila, i když jsem naléhala, ať se pochlubí. Jelikož k výčtu jejich vlastností patří i zatvrzelá tvrdohlavost, tak jsem se samozřejmě nic nedozvěděla.

Nemusela jsem na rozhřešení tajemné věty čekat dlouho. Týden na to přišla do školy a usmívala se od ucha k uchu. Nevěděla jsem co se děje, tak jsem se s ní dala do řeči, ale něco mi na ní přišlo jinačí, něco co mě zneklidňovalo.

Až po chvíli jsem na to přišla, když jsem si jí pořádně prohlédla. Její oči! Měla větší duhovky a hlavně čistě černé! Kam zmizela její zeleno-modrá? V tu chvíli mi nedošlo, že má barevné čočky, které ji upravují barvu a velikost duhovek. Když mě nechala dostatečně vynechat, tak se mi opravdu přiznala, že má kontaktní čočky.

Věděla jsem, že existují barevné kontaktní čočky, které očím dávají sexy „kočičí pohled“. Ale o čočkách, které měla moje kamarádka, jsem neměla ani tušení. Když jsem se z toho překvapení trochu probrala, tak se začala smát a řekla mi: „Nejsi vůbec první, kdo se na to chytil a doufám, že ani poslední“.

No na to jsem nemohla nic říct a jen jsem se potutelně usmála 🙂