Aneb co by si měly pamatovat naše dítka

Bez pochyb každé dítě, které nastoupí do prvního ročníku základní školy by mělo vědět, jak se přesně jmenuje, tedy celé jméno a příjmení, adresu kde bydlí a znát telefonní číslo svých rodičů. Mělo by si zapamatovat, do které třídy chodí a jak se jmenuje třídní paní učitelka.

Musí přesně vědět, která školní taška mu patří a které školní pomůcky jsou jeho. Důležité je, aby mu rodiče podepsali každou jednu školní pomůcku a přesně svému dítěti vysvětlili, co je jeho, aby nedošlo k výměně za prostředky jiných spolužáků. Do školy si nikdy nesmí nosit hračky, ale jen školní pomůcky. Hračky jsou součástí bytu, a do školy nepatří. Rodič by měl dítěti vysvětlit, že ani on si do práce s sebou nenosí žádné bytové doplňky, ale při práci používá jen to, co mají tam a stejně je to i se školou.

Dítě, které nastupuje do prvního ročníku již není malým bábätkom, a proto by mělo vědět plynule a srozumitelně vyprávět. Mělo by znát všechny barvy, rozeznat, co je dobré a co je špatné. Je dobré dětem v dětském pokoji na stěnu připevnit nástěnné hodiny, aby se dítě dokázalo orientovat v čase.

Důležité je vysvětlit dítěti, že nikdy nesmí upisovat nic od cizích lidí, že s cizími nikdy za žádných okolností nesmí nikam jít, nesmí nastupovat do cizích aut, a že pokud má ve škole jakýkoliv problém, má oslovit paní učitelku. Dítě musí vědět, že paní učitelka je autorita, a proto jí musí vykat. Musí akceptovat ostatní spolužáky a nesmí svévolně během hodiny pobíhat po třídě.

Školou povinné děti, by si měli pamatovat, kterou cestou se z domu dostanou do školy a ze školy domů. Pokud jezdí hromadnou dopravou měli by vědět, do kterého autobusu mají přesně nastoupit. Dítě by mělo vědět i to, kde pracují jeho rodiče, kde se nachází kancelář, ve které pracuje maminka, firma, ve které pracuje tatínek, stejně důležité je, aby dítě vědělo, kde bydlí starý rodiče a ostatní příbuzný.